Už jen ten výraz "výroba" poukazuje na přístup k přírodě ať rostliného nebo zvířecího druhu. Odborně se mléko, paprika a maso vyrábí. Již se nebere v úvahu fakt, že zde člověk interaguje s živou přírodou, s rostlinami, které rostou svévolně a stejně tak plodí. Podobně jsou na tom krávy, které dokáží proměnit spasenou trávu v mléko. Nehledě na fakt, že jsou po sléze podřezány na jatkách, čemuž se říká výroba masa.

  S průmyslovou revolucí byl člověk tak fascinován stroji, že se úplně odvrátil od živého, od přírody a pouze se věnoval rozvoji strojů. Toto vědomí se rychle a slepě rozšířilo do celé společnosti, kde bylo bez námitek přijato. Fascinace stroji zatemnila mozek a vědomí. Z člověka se stal také jen stroj bez života, který se prý dá definovat pouze jako shluk chemických látek. Nic víc v člověku není. Příroda je také jen shluk chemických látek a mechanických fyzikálních procesů. Nic víc. Tomuto filozofickému přesvědčení se říká redukcionismus. Vše se redukuje na fyzikální síly a matematické hodnoty. Dochází k totálnímu odosobnění, kterému se říká impersonalismus. Mechanická věda dala svými odpověďmi na mnohé tzv. záhady světa kolem nás poslední hřebíček do rakve náboženství, které svým dogmatismem nemohlo konkurovat. Toto byla průmyslová revoluce. Doba od které zelenina již neroste, ale vyrábí se. Nastupuje mechanizace na pole a člověk je fascinován, jak ohromné lány jsou najednou rychle obdělávatelné. Dříve to bylo nemožné. Mnoho hektarů leželo ladem. Existovalo mnoho divokých luk, luhů a hájů, lesů a pralesů. Došlo k radikální změně. S příchodem traktorů si člověk začal podmaňovat půdu, rostliny i zvířata, která se stala neužitečná. Již nebyla zapotřebí k orání a vláčení.

  Chemický průmysl začal chrlit hnojiva, pesticidy a herbicidy. Byla to válečná doba, proto se vyhlásila válka i přírodě. Descartovo chápání světa jako pouhý náhodný shluk chemických prvků, stejně jako Darwinova teorie evoluce naprosto zatemnily vědomí moderního člověka. Devatenácté a dvacáté století bylo nadvládou strojů a neosobního přístupu ke světu. Tato studená doba je pořád ještě v nás a těžko se z ní dostáváme, i když tušíme, že tu něco nehraje. Průmyslová revoluce a fascinace stroji dosáhla již svého vrcholu. Stále je tu mnoho otázek bez odpovědí a navíc vznikají pochyby a nové otázky, které jdou za hranice možností strojů a redukcionalismu. Jdou za hranice materialismu. Věda nezná odpovědi. Začíná být bezradná. Další vývoj lepších a výkonnějších strojů se prodražuje tak, že na to již nejsou finance. Navíc více a více vychází najevo i nevýhody strojů jako je znečišťování životního prostředí, energetická náročnost výroby a provozu, ohrožování zdraví lidí a další. Začíná krize robotismu.

  Nyní žijeme v jednadvacátém století a všichni vidíme kolem sebe velké změny životních hodnot. Začínáme mít kocovinu z opojení stroji. Zjistili jsme, že život je mnohem víc, než jen shluk chemických prvků. Začínáme to trochu chápat, ikdyž většina z nás v tom ještě mnoho tápe. Jen cítíme, že je tu něco víc. Nevíme jistě. Nerozumíme tomu. Jen máme pochyby, že stroje dokáží vše. Bylo nám slibováno, že člověk v roce 2000 již nebude umírat. Nebude nemocný. Ovládne počasí. Bude kolonizovat Měsíc. Nebude muset pracovat, protože vše udělají stroje. Bude si jen naprosto svobodně užívat. Když jsem byl malý, tak mi to ještě slibovali. Vědci prohlašovali takové výroky. A podívejme. Dnes jsme tomu všemu pořád velmi vzdálení a nevypadá, že bychom se přibližovali.

  Přesto je tu změna díky alternativním přístupům. Stroje porazili sami sebe. Dnešní alternativní nadšenci mají přístup k informacím díky internetu a proto se ve společnosti tlak na modernismus a postmodernismus stupňuje. Rád bych také přidal zajímavé informace. Snažím se své dceři vysvětlit, že stejně jako je člověk živý tvor, tak jsou i zvířata a rostliny. Dokonce příroda jako celek je živý tvor, protože vykazuje známky života jako je pohyb, dýchání, růst a rozmnožování. Vysvětluji jí, že zelenina roste, když má vhodné podmínky a naší službou je, pomáhat vytvářet vhodné prostředí. Inspirovat a povzbuzovat. U naší kravičky je to také krásně vidět. Pokud jí projevujeme lásku a péči, ona se nám odvděčí a dokonce nám dává mléko, i když je ještě jalovice. Jde o láskyplnou výměnu. Pečujeme o ní jak nejlépe umíme a ona se nám odvděčuje. Ještě neměla a nečeká tele, takže je jasné, že to mléko chce dát nám. Chová se k nám jako matka. Pro moji dceru je nemyslitelné, že bychom poslali krávu na jatka nebo že bychom si kupovali maso a jedli ho. Je to absolutně nemyslitelné. Bohužel většina lidí má osobní vztah jen se psi nebo kočkami, a proto jim přijde nemyslitelné jíst psi a kočky. Vztah s krávou nikdy neměli a tak vůbec nechápou krutost jateční porážky.

  Velice snadno dokážu vysvětlit své dceři, že je člověk přirozený vegetarián. Nemá drápy, ani špičaté tesáky nebo krátká střeva. Pokud někdo chce argumentovat, že jsme všežravci, tak toho moc nepochopil. Bíložravci mají ploché zuby, čelisti, které se pohybují nejen nahoru a dolů, ale také do stran, aby mohli rozmělnit rostlinou stravu. Ještě jsem nepotkal člověka, který by holýma rukama chytil slepici nebo králíka, zakousl by je a sežral. To dělají masožravci. Usmrtí svojí kořist tesáky a sežerou ji i s peřím nebo chlupy i s vnitřnostmi. Jediné co nechají jsou hladké kosti. Masožravci mají přirozený lovecký pud. Už malé kotě útočí na mouchy a velmi brzy chytá myši. Ještě jsem neviděl dvouleté dítě, které by zakouslo domácího mazlíčka, ze kterého by zůstalo jen pár chlupů. Ale viděl jsem, jak mizí z kuchyňské linky rohlíky nebo jsem nalezl zbytky okousané mrkve nebo jablka. Lidé jedí maso ze zvyku. Rodiče dávají dětem maso od nejútlejšího věku. Je jim mixováno do přesnídávek. Kojenec by nikdy nesnědl kus masa natož sirového. Děti nevědí, že to maso, co mají na talíři jsou zabitá zvířata. Nerozumí tomu. Neumí si to spojit. Nevidí za tím krutost, násilí, utrpení, bolest a smrt. To se tak zažije, že ani v dospělosti to pak nechápe. Je to pro ně pouhá teorie, protože nemají ten prožitek. Pokud by kdokoliv z nás vyrůstal s krávou a pak by ji měl sám odvést na jatka a dívat se na celý proces "výroby" masa z jeho rodinného člena, tak by v životě maso nejedl. Tím jsem si jistý. Ale problém je, že si nikdo takový prožitek nechce ani v koutku duše připustit.

  Stejné je to s člověkem, který nikdy nepěstoval zeleninu. Pokud někomu chybí ten osobní prožitek zasazení semínka, zalévání a těšení se na okamžik, kdy rostlinka vyklíčí, těžko se mu bude vysvětlovat, že rostliny jsou živé. Že mají dokonce city a že se s nimi dá komunikovat. Kdo si nevyzkoušel ručně si nadojit mléko od krávy, asi nepochopí, že se nevyrábí v mlékárně. Kdo neběhal po rozkvetlé louce a nezajímal se o bylinky, tak asi těžko uvěří, že mají léčivou moc. Kdo nepozoroval potok, jak mění své nálady v různou roční dobu a při různých změnách počasí, asi nikdy nedocení chuť pramenité vody z lesní studánky. Pokud chceme porozumět přírodě, musíme s ní znovu začít žít. Je to úžasná zkušenost, která nám dá mnoho odpovědí na otázky, které průmyslníci neumí odpovědět. Můžeme se naučit žít mnohem jednodušeji. Stačí se učit z přírody. Jsem přesvědčen, že pak budeme mnohem šťastnější.