Jak Honza k bedýnkování přišel

  Jmenuji se Jan Hrnčíř a bedýnkování jsem začal na jaře v roce 2011. Bylo to zajímavé vyústění mnoha ne méně zajímavých okolností, ale zkusme to vzít od začátku.

  Jako malý Honzík jsem pomáhal svému dědovi na zahrádce. Sázeli jsme spolu saláty, vysévali mrkvičku a chodili jsme s malou kárkou na louku na trávu pro králíky. Když jsem začal chodit do školy, trávil jsem u babičky a dědy na vesnici v polabí letní prázdniny. Asi tady se ve mě vybudoval vztah k životu na venkově a k zahrádce. Musím podotknout, že jsem poctivě vychován v paneláku na pražském sídlišti.

  S přechodem ze základní školy na gymnázium jsem se dozvěděl, že existuje vegetariánství a tuto myšlenku jsem okamžitě přijal s velkým nadšením. Tím se můj vztah k zelenině ještě mnohem utvrdil. Další gradaci tomu přidalo, když jsem se dozvěděl o vegetariánské restauraci Góvinda. Moje nadšení k zelenině propuklo v nekontrolovatelné zamilování a tak jsem využil jedinečné možnosti v Góvindě strávit civilní službu. Tím jsem se nadchl ještě pro indickou filozofii a bhakti-jógu a tak se ze mě stal naprostý alternativec. Po civilní službě jsem si odskočil na osm let do pražského Centra pro védská studia, kde jsem jako student, mnich v celibátu, studoval Védy. Jezdil jsem často na jednu z nejstarších ekologických farem v Čechách do Městečka u Benešova, kde jsem se ledasčemu přiučil.

  Pak jsem pomáhal jednomu známému s jeho projektem celozrnné pekárny v Praze. To bylo v dobách, kdy celozrnné pečivo ještě nikdo neznal. Rozvážel jsem denně zboží do obchodů Country Life po Praze a do zdravých výživ, které tenkrát v devadesátých letech zažívaly bůům.

  No a pak jsem si na rok odskočil na Nový Zéland, kde jsem pracoval jako pomocná síla u farmářů. Tam jsem se o farmaření asi naučil nejvíc. Byla to pro mě obrovská praktická škola. Po návratu jsem na dobro opustil Prahu a přestěhoval jsem se do Nových Sadů, což je asi nejzapadlejší vesnice, kterou jsem kdy poznal. Široko daleko jen vojenské lesy a to je vše. Takže hodně mladých se stěhuje do Prahy, já šel (jako vždy) zcela opačným směrem. Po dvou letech dojíždění do Brna do práce, kde jsem se naučil něco o logistice, dopravě, plánování tras rozvozů, fakturaci a psaní objednávek, jsem si řekl, že je čas se osamostatnit a dělat něco hodnotného. Tak jsem začal pomáhat svému kamarádovi, sousedovi z naší vesničky, který založil firmičku na výrobu bezlepkových potravin z luštěnin. A jelikož jsem znal mnoho zdravých výživ po celé republice, tak jsem jim začal dodávat tyto výrobky. A jelikož ještě začaly vznikat farmářské trhy, tak jsem jezdili i tam. S největším rozmachem farmářských trhů jsme byli s výrobky z Damodary všude. A to bych nebyl já, kdybych k tomu ještě něco nevymyslel navíc. Takže jsem tentokrát už zcela na vlastní pěst začal jezdit na farmářské trhy se špaldovým pečivem. Nápad to byl určitě dobrý, ale rychle jsem zjistil, že farmářské trhy nemají budoucnost a tak jsem začal přemýšlet, co bych vymyslel jiného.

  Narodila se nám dcera a jako vegetariánská rodinka jsme měli slušnou spotřebu zeleniny. Ta z obchodu se mi, ale vůbec nelíbila, tak jsem začal pátrat po nějaké kvalitnější. Začal jsem jezdit na zelinářský trh do Prostějova a tam vznikl úúúžasný nápad začít dělat bedýnky. Ufff. Už jsem se k tomu dopracoval. Místní zelináři prodávali velmi chutnou a velmi kvalitní zeleninu. Zjistil jsem si, kteří ji nestříkají chemickým svinstvem a začal bedýnkovat. Jako znamení osudu jsem viděl i to, že doména farmářské bedýnky, byla volná. Tak jsem si ji zaregistroval zepředu, zezadu, s pomlčkou i bez a bylo to. Takhle vznikly tyto stránky a takto vzniklo mé bedýnkování.

  A tak jsem svým kombíkem jezdil 25 kilometrů na trh, kde jsem nakoupil zeleninu do dvou bedýnek a ty jsem vezl dalších 20 kilometrů úplně na druhou stranu. Takže jsem nakoupil za 250 korun zeleninu do dvou bedýnek, ujel celkem 90 kilometrů a udělal radost svým dvěma novým zákaznicím. Vrátil jsem se domů sice bez peněz, protože jsem víc projel, než utržil, ale vrátil jsem se domů šťastný, že mám svojí vlastní práci, kdy dělám radost lidem, kterým vozím zeleninu a také zelinářům, od kterých si nikdo tak dobrou zeleninu nekupoval. A jelikož jsem vystudovaný sociální pracovník, tak mi to všechno dokonale zapadá. Takže dnes pořád dělám bedýnky, zapojil jsem do toho mnoho dobrovolníků, několik brigádníků a řadu obchodních partnerů. Finančně jsem si taky polepšil. Už tolik neprodělávám. Už prodělávám jenom trochu a někdy jsem na nule, což mi dodává blažený pocit vnitřní spokojenosti. Děkuji bedýnkování za to, že potkávám denně stovky úžasných lidí, zákazníků, spolupracovníků a dodavatelů. Jsem mezi nimi rád a proto - bedýnkování zdar :)

Jak funguje pozadí Farmářských bedýnek

  V prvních měsících našeho fungování jsem osobně jezdil nakupovat zeleninu do Prostějova na místní trh, kde jsem se rychle naučil rozlišovat mezi zeleninou z vlastní produkce a překupované z velkoobchodů, kde nemáte žádnou garanci ani původu, ani způsobu pěstování. Jak jsem si více povídal s místními farmáři, tak jsem je začal navštěvovat a viděl jsem, kde a jakým způsobem vše pěstují. Pak jsem začal objíždět celou Hanou a hledat další zemědělce, místní skleníky a ovocné sady. To byla sezona 2011. Na podzim mi bylo jasné, že už si s tím nevystačím a tak jsem se vydal i na místa vzdálenější. Jezdil jsem po okolí Kroměříže, okolí Brna a objevil jsem i velmi šikovného zemědělce kousek od Blanska, který pěstuje nejlepší jahody, které jsem kdy jedl, nádherné saláty, papriky a brambory.

  Zlomovým rokem pro mě byla zima na začátku roku 2012, kdy se mi podařilo zajistit si svoz zeleniny z břeclavska, znojemska a hodonínska. To byla pro mě zatím největší výhra.

  Dalším zlomovým okamžikem byl podzim 2012, kdy se mi přihlásilo několik brigádníků, kteří rozváží bedýnky po svém okolí a tím nám hodně zvyšují distribuční možnosti. Většinou jsou to maminky na mateřské, které si takto přivydělávají jedno nebo dvě odpoledne v týdnu. Některé naopak vytvořily ze svých domů výdejní místa. Všem děkuji za jejich nadšení a chuť pomoci dobré věci.

  Na začátku sezony 2013 se mi přihlásili tři firmy provozující krabičkovou dietu. Chtěli nám zajišťovat distribuci a to nejen po Jižní Moravě, ale skoro po celé České republice. Hned po několika měsících jsem zjistil, že tudy cesta nevede, protože zaměstnanci těchto firem vůbec neměli  vztah k poslání, které mi cítíme a nedokázali si ani sehnat klientelu, ani zaručit kvalitu a čerstvost bedýnek, které jsme jim svěřili pro distribuci. A tak se nám opět potvrdilo, že osobní kontakt a naše vlastní nadšení a zapálení pro věc se nedá ničím nahradit.

Nyní nám začíná sezona 2014 a už jsem se rozhodl, že se žádné další expandování a experimentování konat nebude. Máme spokojenou skupinu odběratelů, která nám i zajišťuje své známé a přátele skrze vlastní doporučení a to je nejlepší reklama a rozšiřování našeho působení pozvolným a přirozeným způsobem.